Obsah pracovního řádu či vnitřního předpisu je klíčový pro vymezení povinností a práv zaměstnanců i zaměstnavatele. O právech zaměstnavatele pojednává zákoník práce, který na jaře čeká velká novela. Na každém zaměstnavateli je, aby ho implementoval do svých pracovních řádů a vnitřních předpisů. Co a kam zahrnout?
Pracovní řád je zvláštním druhem vnitřního předpisu. Na rozdíl od vnitřních předpisů má rozvádět ustanovení zákoníku práce nebo jiných právních předpisů, pokud jde o povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance vyplývající z pracovněprávních vztahů. Pracovní řád ovšem nemůže zaměstnanci zakládat nové povinnosti! K tomu slouží vnitřní předpisy podle § 305 zákoníku práce, které upravují mzdová, platová a další práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích.
Zaměstnavatelé by se při vydávání pracovního řádu měli vyvarovat zaměňování jeho obsahu s vnitřními předpisy podle § 305. Zákoník práce totiž výslovně stanoví, že pracovní řád nemůže obsahovat úpravu podle § 305 odst. 1 čili nemůže sloužit k úpravě mzdových nebo platových práv, práva na cestovní náhrady, na dovolenou atp.
Pro příklad můžeme využít právo zaměstnavatele na kontroly zaměstnance při odchodu z práce. Tím se zabývá §248 odst. 2. Zaměstnavatel je dle zákona skutečně oprávněn v nezbytném rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci vnáší nebo odnášejí z pracoviště. Zaměstnavatel smí provádět i prohlídky zaměstnanců, ovšem pouze z důvodu ochrany majetku. Při takové prohlídce se musí dodržovat ochrana osobnosti dle §11 občanského zákoníku.
V praxi je tedy na místě uvést jasná pravidla v mezích zákona do pracovního řádu nebo vnitřního předpisu, případně ty stávající upravit dle chystané novely zákoníku práce. Pomohou stanovit jasné hranice, ve kterých se jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel může pohybovat.