Umělá inteligence se během posledních let stala běžnou součástí života firem, veřejných institucí i jednotlivců. Pomáhá psát texty, analyzovat data, komunikovat se zákazníky, vytvářet obrázky, vyhodnocovat dokumenty nebo třeba předvybírat uchazeče o práci. Její rychlé rozšíření však přineslo i nová rizika, na která se Evropská unie pokusila reagovat přijetím Aktu o umělé inteligenci, známého také jako AI Akt.
Jeho deklarovaným cílem přitom není umělou inteligenci zakázat nebo brzdit její rozvoj. Naopak má vytvořit jasnější pravidla pro její vývoj, uvádění na trh a používání tak, aby bylo možné využívat její přínosy a zároveň omezit rizika pro bezpečnost, zdraví, soukromí a základní práva lidí.
Jako nařízení EU je AI Akt přímo použitelný i v České republice. To znamená, že nejde o směrnici, kterou by bylo nutné nejprve plně převést do českého zákona (srov. např. se směrnicí ePrivacy, kterou bylo nezbytné přetavit do několika zákonů) – ale o nařízení, jež je obdobné GDPR, kde se bez doprovodné legislativy téměř objedeme. I v tomto případě tak česká legislativa musí doplnit…Celý článek ZDE.