Co když se na jedné straně obchodního jednání objeví AI agent a na druhé straně další AI agent – a oba nakonec uzavřou smlouvu, kterou ve skutečnosti nechtěla ani jedna z firem? Právě takový modelový případ rozebírá aktuální odborný článek. Právní Prostor
Představme si výrobní firmu, která pověří svého AI agenta, aby zajistil pravidelné dodávky materiálu za co nejvýhodnějších podmínek. Nastaví mu například cenový strop, požadovanou kvalitu a spolehlivost dodávek. Dodavatel mezitím používá vlastního AI obchodního agenta. Oba systémy samostatně vyjednávají a nakonec se dohodnou na výrazné slevě. Jenže za ni „vymění“ tříletou výhradnost, rozsáhlé sdílení provozních dat a rozhodčí řízení v zahraničí. Kupující výhradnost nechtěl, dodavatel zase nechtěl poskytnout tak vysokou slevu bez možnosti přecenění. Oba AI agenti však vyhodnotí výsledný balíček jako výhodný a smlouvu uzavřou. Právní Prostor
Následně obě společnosti zjistí, co jejich agenti dohodli, a shodně tvrdí: „Tohle jsme přece nechtěli.“
Jenže samotná skutečnost, že smlouvu fakticky „vyjednala“ umělá inteligence, automaticky neznamená, že je smlouva neplatná. AI agent totiž není právní osobou ani smluvním zástupcem. Je technickým prostředkem, který firma sama zvolila a kterému umožnila jednat navenek. České právo navíc zatím nemá speciální pravidlo, které by jednoznačně řešilo, komu a za jakých podmínek se výstup autonomního AI agenta přičítá. Právní Prostor
Klíčovou otázkou proto bude, jak široké rozhodovací pravomoci firma AI skutečně svěřila. Jiná situace nastane, pokud agent pouze vybere cenu nebo termín v předem stanovených mezích. Jiná, pokud bez vědomí člověka přijme zásadní závazek – například dlouhodobou výhradnost, předání citlivých dat nebo podmínku, která zásadně změní charakter celého obchodu. Právní Prostor
Pro firmy je to důležité varování: Pokud necháváte AI samostatně vyjednávat, nestačí nastavit jen ekonomický cíl. Je potřeba předem určit také právní hranice jeho jednání – co může agent uzavřít sám, jaké finanční či časové limity nesmí překročit a které podmínky už vyžadují výslovné schválení člověkem. Důležité mohou být také záznamy o zadání, průběhu vyjednávání, použité verzi modelu a okamžiku uzavření smlouvy. Právní Prostor
AI tedy může za firmu vyjednávat. Otázkou ale je, kde končí automatizace a začíná právní odpovědnost firmy. A právě na tuto hranici bude muset česká praxe i judikatura postupně hledat odpověď.